Mojmír Hamsík (26.11.1921-20.12. 2007)
22.12.2008
Požehnáním životní pouti je to, když člověk může naplnit své poslání. To se zcela podařilo akademickému malíři a restaurátorovi. Mojmíru Hamsíkovi (26.11. 1921 v Brně – 20.12. 2007 v Praze). Nebylo to však jednoduché a samozřejmé, neboť hlasu povolání je třeba naslouchat a účinně spolupracovat na jeho realizaci. Mojmír Hamsík měl k takovému to naslouchání všechny dispozice. Jako syn významného univerzitního profesora chemie dostal do vínku zájem o exaktní vědy, s nimiž souvisí i jistý zdravý skepticismus, jenž je dán mimo jiné i rychlou proměnou názorů v těchto vědách. Patřil k poválečné generaci, která se s velkým entuziasmem vrhla po roce 1945 na studium. Dle svědectví současníků Mojmír Hamsík již jako mladý student měl jasnou představu o tom co chce dělat a čeho se chce vyvarovat. Projevoval zájem hned o několik oborů. Studoval současně dějiny umění na filosofické fakultě a malbu na Akademii výtvarných umění v ateliéru prof. Vratislava Nechleby. Soukromé hodiny malby mu dával malíř Emanuel Frinta. Na AVU pak Hamsík ještě prošel specializačním studiem malířských a konzervačních technik u profesora Bohuslava Slánského. Přístup k restaurování uměleckého díla, kterému Slánský učil své žáky nebyl tehdy a ani ještě dlouho potom v Evropě vůbec samozřejmostí. Slánský chápal restaurování jako uměleckou činnost, která využívá znalostí exaktních věd, zejména z oblasti chemických a fyzikálních metod. Na vývoj Slánského metody působil pozitivní vliv památkových koncepcí vídeňské školy dějin umění, zdůrazňující konzervační přístup k k památce. S mnohými žáky vídeňské školy, ke kterým patřil profesor Antonín Matějček a Vincenc Kramář se Slánský znal osobně. Silná generace Slánského žáků založila skupinu R-64 , jejíž program nastínil prof. Bohuslav Slánský . Členem této skupiny byl i Mojmír Hamsík, jenž se zúčastnil i několika výstav skupinou pořádaných (R 64, galerie Vincence Kramáře v Praze, s katalogem; Umění restaurátorské, Uměleckohistorické muzeum v Kroměříži 1969, s katalogem), jejichž účelem bylo seznamovat veřejnost s prací restaurátorů. Mojmír Hamsík byl svými odbornými a morálními vlastnostmi předurčen, aby dále rozvíjel Slánského metodu. Po absolvování školy v roce 1949 vstoupil do restaurátorského ateliéru Národní galerie v Praze. Zde působil (od roku 1956 jako jeho vedoucí) až do roku 1990. Restaurátorský ateliér Národní se pod jeho vedením stal předním evropským pracovištěm v oboru restaurování, které udržovalo čilé kontakty se zahraničím. Bylo to také možné díky velmi dobrým jazykovým schopnostem Mojmíra Hamsíka. Své poznatky si M. Hamsík prohloubil za studijních pobytů v Římě, v Bruselu, v Londýně a v Paříži. Po zřízení Archivu historické technologie se logicky stal jeho členem. Dostalo se mu ivelmi významné pocty zahraniční, když byl přijat za člena prestižní mezinárodní organizace The International Institute for Conservation of Historic and Artistic Works, která vydává renomovaný časopis Studies in Conservations. Své znalosti předával Mojmír Hamsík také studentům , když od roku 1959 působil několik let jako externí vyučující historie techniky malby na katedře dějin umění FFUK v Praze, můžeme jenom litovat, že se výrazněji nepodílel na výuce oboru restaurování na AVU.
Autor: Jan Royt | Sekce: Články | Tisk | Poslat článek známému
Zajímavosti
5.1.2015
PODPORUJEME MOBILITU SBÍREK: CESTA VPŘED PRO EVROPSKÁ MUZEA
Doporučujeme Vám v sekci Mobilita sbírek k prostudování aktuální evropský manuál v českém překladu
více o novince
30.4.2012
Metodika bezpečnosti muzejních sbírek
V sekci Dokumenty se můžete seznámit s obsahem metodiky k bezpečnosti muzejních sbírek, která je jedním z ...
více o novince