TRIPTYCH SE SMRTÍ PANNY MARIE, ZVANÝ ROUDNICKÝ OLTÁŘ

20.3.2011

TRIPTYCH SE SMRTÍ PANNY MARIE, ZVANÝ ROUDNICKÝ OLTÁŘ POZNÁMKY K TECHNICE MALBY A K UMĚLECKOHISTORICKÉMU KONTEXTU

Oltářní nástavec z proboštského kostela v Roudnici nad Labem patří k nejdůležitějším památkám českého malířství pozdního krásného slohu. Tomuto faktu odpovídá též značný pozornost, která byla dílu věnována již od poloviny 18. stol. Výsledky slohové a ikonografické analýzy vedly badatele v druhé půli 20. stol. k závěru, že jde o práci z druhého desetiletí 15. stol., která nese výrazně retrográdní rysy a navazuje na italobyzantské vzory prostředkované zřejmě italizující českou malbou poloviny 14. stol. Tento názor revidovala Milena Bartlová, která v díle konstatovala vlivy husitského učení a navrhla jeho datování spíše do období utrakvisticko-katolického příměří na konci 30. let 15. stol. Výsledky technologické analýzy nicméně podporují starší dataci do předhusitského období. Jde zejména o zjištění tmavého polimentu zlacení a o kontinuitu technologie s dobou kolem poloviny 14. stol. Jisté náznaky odklonu od okázalé nádhery krásnoslohých děl lze patrně přičíst sociálnímu postavení objednavatele a také vlivu Husova učení již v polovině 2. desetiletí 15. stol. V závěru článku je nadnesena hypotéza, že objednavatel mohl pocházet k okruhu pražského katolického patriciátu blízkého vysokému kléru, pohybujícímu se v králově okolí. Pochopení pro Husovy názory a zároveň jednoznačná příslušnost ke straně papežské – to jsou rysy, které v sobě spojuje osoba králova zpovědníka, zemského inkvizitora a titulárního biskupa nezerského, dominikána Mikuláše Václava.
Technologický průzkum nabídl odpovědi na dílčí otázky, které si dosavadní odborná literatura kladla a částečně potvrdil výsledky, k nimž starší bádání dospělo na základě slohové a ikonografické analýzy. Potvrzena byla současná rekonstrukce oltáře, naopak odmítnuty byly pochybnosti o pravosti malované architektury na hlavní oltářní desce, která je originální, jak vypovídá stratigrafie vrstev malby. Otázkou pro budoucí uměleckohistorické bádání zůstává fakt, že původní jsou i netypické bílé inkarnáty rukou apoštolů. Popsaná výstavba malby inkarnátů zasazuje dílo do dobového kontextu a podporuje dataci oltáře do předhusitského období. Analýza podkresby vypovídá o kopírování dobových předloh, kombinovaném s invenčními, ještě nezažitými vklady. O recepci starších předloh svědčí i momenty, kdy je starší vzor zpracován v již novém technickém pojetí. Zmapovaná rozdílná primární krakeláž spolu s odlišnými stopami nánosu a zpracování barvy odpovídá použití více druhů pojidel. Určení pojiv probíhalo za použití nejnovějších analytických metod. Průzkum proběhl v rámci připravované budoucí restaurace díla a tvoří základ pro analýzy, dokreslující kompletní identifikaci použitých malířských materiálů pomocí nedestruktivních a mikro-destruktivních metod.

CELÝ ČLÁNEK ZDE

Autor: Adam Pokorný, Jan Klípa, Jana Sanyová   |   Sekce: Články   |   Tisk   |   Poslat článek známému




Nastavte si velikost písma:

TTT

RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu
Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

2008 Metodické centrum pro muzea výtvarného umění Národní galerie

Metodické centrum Národní galerie v Praze, Palác Kinských, Staroměstské náměstí 12, 110 15 Praha 1
mcgalerie@ngprague.cz
www.mc-galerie.cz

 

Všechna práva vyhrazena © 2017 NETservis s.r.o.